akreditovat se
[ʔakredɪtovat se]
(1. j. -tuji se, -tuju se, 3. j. -tuje se, 3. mn. -tují se, -tujou se, rozk. -tuj se, čin. -toval se, trp. -tován, podst. jm. -tování (se))
sloveso nedokonavé i dokonavé
1. (co se akredituje kde; pro co)
získávat, získat úřední oprávnění na základě hodnocení ministerstvem nebo jinou stanovenou institucí:
Fakulta se akreditovala pro magisterské studium.
Škola se akreditovala na ministerstvu školství.
2. (kdo se akredituje k čemu; na co; jako kdo)
získávat, získat oprávnění ke vstupu, k účasti na nějaké akci:
Akreditoval se jako novinář.
Návštěvníci se akreditovali na festival.
K účasti na besedách a přednáškách se zájemci mohou akreditovat do pátku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔakredɪtovat se]
(1. j. -tuji se, -tuju se, 3. j. -tuje se, 3. mn. -tují se, -tujou se, rozk. -tuj se, čin. -toval se, trp. -tován, podst. jm. -tování (se))
sloveso nedokonavé i dokonavé
1. (co se akredituje kde; pro co)
získávat, získat úřední oprávnění na základě hodnocení ministerstvem nebo jinou stanovenou institucí:
Fakulta se akreditovala pro magisterské studium.
Škola se akreditovala na ministerstvu školství.
2. (kdo se akredituje k čemu; na co; jako kdo)
získávat, získat oprávnění ke vstupu, k účasti na nějaké akci:
Akreditoval se jako novinář.
Návštěvníci se akreditovali na festival.
K účasti na besedách a přednáškách se zájemci mohou akreditovat do pátku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)